V Čáslavi působil do sedmnácti let, pak se přesunul do pražské Slavie. S ní získal dva ligové tituly a zahrál si prestižní Ligu mistrů. Dvakrát na sebe oblékl reprezentační dres, na světovém šampionátu hráčů do jednadvaceti let získal s Českou republikou stříbro. „Jsem rád, že to, co jsem si přál jako malý kluk ve své fotbalové kariéře zažít, to se mi splnilo. První liga za Slavii, titul, Liga mistrů, reprezentace,“ popsal své vrcholné momenty kariéry Petr Janda.

Jenže přišlo zranění, které řeklo dost. Už v osmadvaceti letech. To bylo příliš brzy. „Mrzí mě, že jsem kvůli zdraví musel už ve dvaceti osmi letech skončit. Myslím, že jsem mohl hrát ještě pár let na nejvyšší úrovni,“ uvedl dnes šestatřicetiletý bývalý ligový fotbalista.

Před ukončením kariéry se ale stihl dvakrát polaskat s tituly pro mistra se Slavií a zkusil si nejvýznamnější klubovou soutěž. „Mám na to nezapomenutelné vzpomínky. Především na postup do Ligy mistrů, kdy jsem viděl na tribuně lidi plakat štěstím, že se to po tolika letech a nezdarech Slavii konečně podařilo. To v člověku zůstane do konce života. Bylo to krásné období a člověk to ocení až s odstupem času,“ podotkl trenér, který se vrátil tam, kde s fotbalem začínal. Do rodné Čáslavi.

Nejprve začal před touto sezonou jako šéftrenér mládeže, pak se na poslední čtyři kola podzimu stal koučem divizního A týmu. S ním ale nezískal ani jeden bod a tým se s pouhými sedmi body krčí na předposlední příčce tabulky skupiny C. „Ale nelituji toho. Chtěl jsem pomoci hlavně Jakubovi Svobodovi, se kterým jsme kamarádi od mala. Spíše to byla pomoc, než že bych chtěl mužstvo trénovat. Nevyšlo to podle představ,“ přiznal Janda, který po posledním zápase sezony skončil a bude se dále věnovat mládeži. „Zase povedu dorostence. Bylo to jen dočasné řešení na čtyři zápasy. Měl to být impuls pro hráče, ale to se nepovedlo. Na dospělé mám čas, chci se věnovat mládeži,“ přidal Janda.

Do rodného místa se vrátil se zkušenostmi z mládežnické akademie Písku. „V Písku jsem u mládeže působil pět let. Líbí se mi především provázanost mezi školou a fotbalovým klubem. To v Čáslavi není v takové míře a já bych to rád změnil. Přál bych si, aby hráči měli v rámci tělesné výchovy ve škole i dopolední trénink se zaměřením na zlepšení individuálních herních činností,“ řekl před časem na startu svého čáslavského angažmá šestatřicetiletý muž.

Má za sebou bohatou kariéru, přestože ji musel ukončit hodně mladý. Trénování mu tak nahrazuje hraní. „Mám po endoprotéze kyčelního kloubu a nechci riskovat, že si na zápase něco udělám. Tak si ten adrenalin alespoň částečně vynahrazuji jako trenér, i když bych na to hřiště nejraději někdy vběhl sám,“ usmál se Janda, který také vystřídal tři turecké kluby. „Hrál jsem za Antalyaspor, Denizlispor a Boluspor první a druhou tureckou ligu. Byla to pro mě ohromná zkušenost. Být sám v cizí zemi, jiný jazyk, kultura, myšlení. Člověk je odkázán si vše sám zařídit, domluvit se - prostě nejlepší škola života,“ uvedl rezolutně.

ZDROJ TEXTU: https://kutnohorsky.denik.cz/f...

Foto: 1x mediafax